Je to malý národ humanoidních bytostí, které se vyvinuly ze stromů. Větvíci byli dle legend stromy rostoucí poblíž mocného magického zřídla, a proto měli mnohé magické schopnosti, dokonce se u nich vyvinulo vědomí. Když ke zřídlu dorazili první elfové, stromy napojené na zřídlo zhodnotily, že se jim líbí idea volného pohybu, využili své magické moci a změnili se. A tak mají dvě nohy a minimálně dvě ruce. Tím zároveň přišli o přímé napojení na magické zřídlo a tudíž i o část své moci. Jejich kůže je živoucí měnivé dřevo a je na ní do jisté míry vidět jeho struktura. V menší či větší míře disponují vždy jak listy (od zelených po rudé až třeba modré), tak vlasy. Barvy obojího se převážně dědí – nadání pro práci s magií života se však u větvíků projevuje tím, že větvík podléhá ročnímu cyklu a jeho listy proto na podzim žloutnou či červenají, v zimě opadají a na jaře znovu rostou. Větvíci nosí oblečení.
Větvíci jsou rasa úzce spojená s magií. Téměř každý větvík jí vládne, proto na ně nenarazíte skoro nikde kromě magického společenství. I proto, že jsou rostlinného původu, spíše pijí, než jedí. Přednost dávají všemu sladkému (tak získávají cukry pro přeměnu na celulózu, aby mohli růst). Pijí-li alkohol, pak jej ukládají do listů, které uvadnou a opadají. Větvíkům však již v té tobě rovnou rostou nové.
Větvíci se k vědomí probudili na jihu v Říčních zemích. O tomto probuzení se praví spousta legend, ale větvíci mají vlastní, kterou nesdělují nikomu, kdo není z jejich národa. Jediné, co o tom s jistotou vědí ostatní národy je to, že krátce po jejich probuzení se větvíci spřátelili s lidmi a elfy, a když se od nich naučili mluvě a jiným způsobům dvounohých, prošla jejich krajem válka. Na severu totiž zamrzlo na čas celé pobřeží a tamní národy zasáhl hlad. Byli tedy nuceni cestovat na jih. Lidé ani krollové nechápali, co se na jihu se stromy stalo, a tak bez zábran káceli vše, co jim přišlo pod ruku a radovali se z bohatosti jihu. Narazili však na jižní národy lidí a elfů a spřátelili se s nimi. To větvíky pohněvalo ještě více a cítili se zrazeni přáteli, přestože elfové a lidé z Jihu nevěděli, jak seveřané zpustošili lesy na severu a radovali se jen z toho, že potkali spřízněné národy. Větvíci tehdy poprvé povstali, opustili zem, v níž dleli a po způsobu dvounohých kráčeli do války. Tehdy se také kvůli silné magii života větvíků vylily řeky z koryt a moře vystoupilo z břehů. Zemím, kde tato válka probíhala, se začalo později říkat Říční země, neboť byly podmáčeny zvednutými řekami a zkypřenou půdou od pochodu větvíků. Válku ukončili až Draci, kteří přišli mezi elfy a přesvědčili je, aby obě strany smířili. Tak krollové a seveřané odešli zpět na Sever, který mezitím rozmrzl, a větvíkům byly vytyčeny za království právě Říční země, s přístupem k největším řekám a oběma mořím.
A tam žijí v lesnatých královstvích dodnes. Později se zde usadili i lesní elfové a stále tu žijí s větvíky v jejich městech, která mají často samosprávnou podobu městských států. Větvíci se tak za pomoci elfů naučili žít v menších společenstev, často rozdělených do samostatných lesů (většinou v blízkosti nějaké z řek) a stavět si z velkého kamenní obrostlého mechem a ohebných proutků otevřená obydlí, často tyčící se nad koruny stromů a splývající ve větvích s košatými a špičatými střechami i vysokými otevřenými okny a portály. Větvíci mají za nejoblíbenější architektonický prvek široká pozvolná schodiště a vysoké úzké sloupy s hlavicemi ozdobenými listnatými a florálními ornamenty, často připomínající ve svém celku úzké stromy, jejichž koruny se rozrůstají do stropů propletených pruty a větvemi.
Jména: U větvíků doporučujeme použít česká jména, která se nějak odvozují od názvů stromů, lesa či jejich částí (Duběnka Zlatolistá, Listovlas Souček, Javorka Bělokorá). Případně použijte jména podobná elfím nebo entím jménům z Tolkienova světa.
-1 cena kouzel magie života (potěší listí odpovídajícího ročnímu období, kdy se larp koná), nebo -1 cena kouzel magie hvězd